Natsuki

Dobře, usmála jsem se, položila kopí vedle Nao a vrátila se pod strom. Sedla jsem si, opřela se o něj zády, přitáhla si batoh, vytáhla blok a začala si kreslit.

Shiryuu Nao

Připadalo mi, jako bych se najednou probouzela z dlouhého spánku. Nějakým způsobem jsem po chvilce přišla k sobě, ale pořád jsem si to nějak neuvědomovala. Cítila jsem se trochu divně, ale pořád jsem tak napůl spala...Vůbec mi nedocházela celá tahle situace a já si v tuhle chvíli snad opravdu myslela, že jen spím. Veškerá má iluze skončila, jakmile jsem zaslechla senseiův hlas. Automaticky jsem otevřela oči a chvíli na něj nechápavě zírala.
"Co...?" Chvíli trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo. Jakmile mi to docvaklo, odstrčila jsem od sebe senseie a vyskočila prudce na nohy, ale zase jsem klopýtla. Nějak se mi to podařilo ustát, i když jsem se pořád cítila dosti unaveně...a teď ještě ke všemu ztrapněně. Vadilo mi, že jsem tu omdlela...a vadilo mi to hodně. Mlčky jsem si sebrala ze země své kopí a radši se na ty dva ani nedívala. Pořád jsem měla co dělat, abych zvládla vůbec stát, ale nechtěla jsem to dát najevo.

Pomaly som sa postavil a pozrel na Nao Mala by si si dať pauzu v hlase bolo cítiť starosť. Mala by si vedieť kedy je dosť lebo nabudúce sa ti môže stať niečo horšie.... môžeš aj zomrieť povedal z úsmevom na tvári a hovoril to z ľahkosťou. Otočil som sa a pomaly dokráčal k Natsuki Čo to kreslíš? pozrel som sa na ňu a čupol si oproti nej.

Natsuki

Byla jsem zabraná do kreslení, že jsem si ani nevšimla, že se Ataru vrátil ke mě. Promiň nedávala jsem pozor, usmála jsem se. Protože se koukal na blok, co jsem držela v ruce, usoudila jsem, že se ptal na to co čmárám. Kreslím tebe, usmála jsem se.

Shiryuu Nao

Neměla jsem náladu na něčí přednášky, tak jsem senseiovi ani neodpověděla a dělala, jako by tam ani nebyl. Chtěla jsem jít domů, ale riziko, že bych sebou někde plácla a případně zase omdlela, jsem teď nechtěla podstoupit. Svůj momentální stav jsem si totiž docela dobře uvědomovala. Odpotácela jsem se k nejbližšímu stromu, opřela se zády o jeho kmen a pomalu se svezla do sedu. Měla jsem v plánu si nejdřív trochu odpočinout a až pak se vydat do sídla.

Tváril som sa ohromený Čím som si to zaslúžil? opýtal som sa a obzrel sa za Nao. Presne spravila to čo som čakal že urobím. Potom som sa znovu pozrel na Nat. Ehm... posunieš sa alebo si teraz pre zmenu môžem lahnúť ja na teba? povedal do neistým hlasom a zaškeril sa.

Natsuki

Nevím, že by si vypadal tak hezky, že je radost tě kreslit? Zašklebila jsem se na něj. No klidně se opři, akorát nevím jak pak budu kreslit, zčervenala jsem, a já se jen opírala, neležela jsem na tobě. Odsunula jsem se od stromu, aby se o něj mohl opřít.

Shiryuu Nao

Nějakou dobu jsem jen seděla opřená o strom a se zavřenýma očima poslouchala okolní zvuky přírody. Uklidňovalo mě to a cítila jsem se díky tomu líp...obzvlášť díky tomu klidu. Netrvalo dlouho a já se cítila v pohodě alespoň natolik, že bych už nemusela omdlít cestou do šermířského sídla. Zapřela jsem se rukou o kopí a už celkem bez námahy se zvedla. Bez jakéhokoliv slova, nebo pohledu jsem od jezera odešla.
(přesun)

Na tvári mu vybehol lišiacky úsmev Hm... noo tak ja to vymyslím povedal som a ľahol som si tak že som mal o Nat opretú iba hlavu a tak som ležal a spokojne povedal Takto vyhovieme aj tebe aj mne zasmial sa. A už mal zatvorené oči a povedal Škoda že ja nevynikám v ničom kde by som mohol znázorniť tvoju krásu ani si neuvedomil že to hovoril nahlas.

Natsuki

Hej, to jsem mohla zůstat opřená o ten strom, rozesmála jsem se. Poposedla jsem si tak, aby se mu dobře leželo. Položila jsem blok vedle sebe, protože takhle jsem kreslit nemohla. Nevadí, dokreslím to doma. Ještě, že zavřel oči, aspoň neviděl jak jsem zrudla. Hezká? Já? Nevěděla jsem co říct, tak jsem jen seděla a pozorovala Ataru.

"Hops.." Uvedomil som si že som to zrejme povedal priamo. Nepočul som Natsuki nič hovoriť a tak som sa opýtal Natsuki-chan si tu ešte? Si v poriadku lebo väčšinou hovoríš viac. otvoril som oči a videl že Nat sa Červená zrejme od toho čo som povedal.

Natsuki

Těžko jsem mohla utéct, když na mě ležíš, rozesmála jsem se. Jo jsem strašně ukecaná, ale tak pokud tě ruším ve spaní, tak se pokusím zmlknout, jako vždy, když jsem byla v rozpacích, jsem mluvila rychle a nesouvisle.

Zasmial som sa No skôr by som bol rád kebyže rozprávaš... aj tak nezaspím a tvoj hlas rád počujem znova som sa zasmial a zatvoril oči.

Natsuki

Klidně spi, stejně nevím co ti povídat, usmála jsem se. Bylo příjemné válet se v trávě, mimořádně nepršelo, takže ani nebylo mokro. Co mám dělat? Po tom co řekl, že jsem pěkná, jsem byla nejistá. Nakonec jsem se uvolnila a užívala si Atarovu přítomnost.

Porozmýšľal Hm... no tak neviem... porozprávaj mi o svojom dome, rodine prípadne priateľoch zasmial sa a ešte dodal. A ak to nebude trúfalé mám rád keď sa mi niekto prehrabáva vo vlasoch znova sa zasmial a oddychoval.